Články
Informace a poučení – bylo prokázáno, že jednoduchá, věku odpovídající informace o operačním průběhu podaná před operací snížila intenzitu bolesti již u batolat. Důležité je vhodné načasování (nedlouho před operací, jinak malé děti informaci neudrží v paměti) a vhodná forma informace. Na řadě oddělení se již i u nás těmto aktivitám věnují speciálně školené sestry, tzv. herní terapeutky. Jako pomůcky používají obrázky, informační brožurky pro děti a rodiče, panenky. Je třeba dát dětem informace a snížit strach...
Více
První zásadou je bolesti bránit a předcházet. Pokud se ale projeví, nesmí dítě na léčbu čekat, je třeba reagovat okamžitě. Analgetika je tedy vhodné podat preventivně, před vznikem bolesti, udržovat dostatečnou hladinu, tak aby bolest nevznikla. Léčení „průlomové“ bolesti vyžaduje vždy vyšší dávky léků.
Vodítko při volbě vhodného analgetika poskytuje tzv. WHO analgetický žebříček. Ten rozděluje analgetika do tří skupin podle účinnosti na slabá, středně silná a silná.
Do první skupiny neopiátových analgetik patří jednak...
Více
Přes intenzivní výzkum neexistuje dodnes všeobecně přijímaný nástroj pro hodnocení bolesti u dětí. Používané postupy zahrnují hodnocení dítětem (self report, sebehodnocení), pozorování změn v chování nebo změn fyziologických a laboratorních parametrů. Existují také škály, které využívají kombinace více různých parametrů.
Subjektivní hodnocení, sebehodnocení
Subjektivní hodnocení – sebehodnocení je při stanovení intenzity bolesti nejcennější a nejpřesnější: „Bolest je to, co říká pacient.“
Děti mají výraz pro bolest...
Více
Prožívání, projevy a následky neléčené bolesti i adaptivní chování a zvládání bolesti se liší v různých fázích dětského věku. Abychom mohli tyto signály zaznamenat a správně reagovat, abychom mohli pomoci dětem těžkou situaci zvládnut, je třeba tyto vývojové odlišnosti znát a brát je v úvahu.
Novorozenci a kojenci:
I nedonošené děti mají dostatečně vyvinutý nervový a neuroendokrinní systém, takže vnímají bolest a reagují na ni. Při pobytu na jednotce intenzivní péče může nemocný novorozenec zažít několik set nepříjemných...
Více
Z hlediska časového rozlišujeme bolest akutní a chronickou. Každá má jiný význam, jiný způsob léčby.
Akutní bolest trvá minuty, hodiny, dny až týdny, má význam varovného signálu, příznaku nemoci (bolest břicha při akutní apendicitidě, bolest při zlomenině kosti, bolest v krku při angíně, bolesti při zánětu středního ucha), upozorňuje na ohrožení nebo poškození organismu, je tedy v biologickém slova smyslu účelná. V případě akutní bolesti je prvotní odstranit příčinu, ale to neznamená, že by nemocné dítě do té doby mělo...
Více
Proces, který začíná poškozením tkáně a končí pocitem bolesti se nazývá nocicepce. Má čtyři fáze: transdukci, přenos (transmisi), úpravu (modulaci) a vlastní vnímání (percepci).
V první fázi – transdukci – mechanické, teplené nebo chemické podněty dostatečné intenzity podráždí periferní receptory a jsou přeměny na elektrické impulsy. Na vedení impulzů se podílejí dva druhy periferních nervových vláken. Myelinizovaná vlákna A-delta mají vyšší práh stimulace(pro podráždění je třeba silnějšího podnětu – bolesti), ale po...
Více
„Bolest je nepříjemný smyslový a citový prožitek spojený se skutečným nebo hrozícím poškozením tkání a je popisována termíny takovéhoto poškození.“ (Mezinárodní asociace pro studium bolesti, 1979).
Důležitým doplňkem této definice je vyjádření skutečnosti, že bolest je vždy subjektivní. Např. podle McCaffery: „Bolest je to, co říká pacient, a existuje vždy, když to pacient tvrdí“, nebo podle Sternbacha: „Bolest je spojení obranné reakce a soukromé záležitosti s utrpením“.
Bolest je subjektivní prožitek nejen pro dítě, ale...
Více
Jistě jsme si všichni často přáli, abychom nemocným dětem dokázali pomoci tak jednoduše a rychle, jako mravenčí doktor svému polámanému pacientovi v básničce J. Kožíška, kterou jsme slýchali od svých rodičů.
Přes dobrou vůli a odhodlání zdravotníků a velké pokroky v medicíně však ještě dnes, i v rozvinutých zemích, mnoho nemocných trpí bolestí, která není včas poznána a dobře léčena. Důvody tkví jednak v nedostatečných znalostech o vnímání a projevech bolesti a léčbě bolesti u dětí, jednak vyplývají z omezených...
Více
Kyslík lze v zásadě podávat dvěma způsoby: inhalací (bez použití přetlaku na dýchací cesty) a insuflací (s použitím přetlaku při aplikaci kyslíku).
Inkubátor
U novorozenců se nejčastěji využívá podávání kyslíku do inkubátoru. Prostředí inkubátoru je syceno směsí kyslíku se vzduchem v určité koncentraci (dle ordinace lékaře), kterou monitorujeme. Současně lze kyslík v inkubátoru dobře zvlhčovat a ohřívat.
Nevýhodou inkubátoru je, že pokud se otevřou postranní dvířka, koncentrace kyslíku značně kolísá.
Kyslíkový box...
Více
Komplikace při podávání kyslíku jsou často způsobeny nedodržováním zásad aplikace kyslíku.
Podávání suchého kyslíku vede k vysychání sliznic dýchacích cest, ke tvorbě krust a ke krvácení. Dále se snižuje samočistící schopnost řasinkového epitelu dýchacích cest.
Chladný proud kyslíku může, hlavně u novorozenců, aktivizovat kožní receptory na tváři dítěte a zvyšovat jeho spotřebu.
Dlouhodobé podávání kyslíku o vysoké koncentraci může vést k poškození plic (např. vznik atelektáz či bronchopulmonální dysplazie) a...
Více
Léčba kyslíkem se nazývá oxygenoterapie a obecně lze říci, že je indikována při selhání oxygenace organismu. Důležité je uvědomit si, že kyslík je lék a jako takový může mít vedlejší účinky.
Kyslík lze podávat buď z kyslíkové lahve, nebo z centrálního rozvodu plynů. Na oddělení se běžně prodává kyslík z centrálních rozvodů. Kyslíkových lahví se využívá při transportu pacientů nebo jako náhradního zdroje, pokud by došlo k výpadku centrálního rozvodu,
Zásady podávání kyslíku
- Podávání kyslíku indikuje lékař...
Více
Dechová rehabilitace je nedílnou součástí péče o udržování průchodnosti dýchacích cest. Pro zajištění kontinuity této péče je nezbytná spolupráce sestry s fyzioterapeutem.
Rehabilitaci můžeme rozlišovat aktivní a pasivní. Aktivní je zaměřena na nácvik odkašlávání, výdech proti odporu apod., pasivní zahrnuje např. vibrační masáže stěny hrudníku, polohové drenáže a kontaktní dýchání. V kojeneckém věku většinou převažují pasivní techniky, které jsou u batolat nahrazovány technikami aktivními.
Kontaktní dýchání
Kontaktní...
Více
Sekreci z dýchacích cest lze odstraňovat kašláním, smrkáním a odsáváním.
Malé děti neumí vykašlaný hlen vyplivnout. To vede k jeho polykání či hromadění v dýchacích cestách. Spolykaný hlen je častou příčinou zvracení.
Děti, které neumí nebo nemohou vykašlat hlen, či ho vyplivnout a/nebo neumí smrkat, musíme z dýchacích cest odsávat.
Odsávání z horních cest dýchacích
Děti odsáváme sterilní cévkou s centrálním otvorem přiměřené velikosti. Cévku zavádíme velmi šetrně, měla by pronikat bez většího odporu. Nejprve...
Více
Inhalační podávání leků je účelně vdechování léčebných látek.
Inhalace můžeme rozdělit na přirozené a umělé.
Přirozený inhalace je např. vdechování balzamických silic po dešti v jehličnatém lese nebo různých solí u moře či při pobytu v solných jeskyních. Využívá se jí při různých ozdravných pobytech.
V nemocnicích se setkáváme s inhalace umělými, které podáváme pomocí přístrojů – inhalátorů (nebulizátorů). Ty mohou být buď tryskové (rozprašují mlhu pomocí kompresorů) nebo ultrazvukové (mlhu vyrábí...
Více
Děti s onemocněním dýchacích cest nejčastěji ukládáme do zvýšené polohy (Fowlerovy nebo anti-Trendelenburgovy). K usnadnění drenáže plic je vhodné střídat polohy na zádech, na bocích i na břiše. Pomůcek k polohování existuje celá řada. Jejich použití vždy záleží na našich možnostech a na stavu a věku dítěte. U novorozenců a kojenců nám často stačí válečky z plen „umělé dělohy“ a sáčky s pískem. U větších dětí používáme polohovací lůžka. Pokud polohovací lůžko nemáme, můžeme pod matraci vložit klín, event. i...
Více
Volně průchodné dýchací cesty jsou podmínkou optimální ventilace. Mezi ošetřovatelské intervence vedoucí k udržení volných dýchacích cest patří zejména polohování, inhalace, rehabilitace a odstranění sekretu z dýchacích cest.
Někdy je potřeba dýchací cesty zajistit s pomůckami (např. při operaci v celkové anestézii a v pooperačním stavu, při těžkém průběhu akutního onemocnění dýchacích cest, při kraniocerebrálním poranění). Mohou být zajištěny např. ústním nebo nosním vzduchovodem, endotracheální nebo tracheostomickou...
Více
Každé dítě by mělo umět dobře smrkat a správně dýchat. Lze tak předcházet zahlenění a chronickému postižení dýchacích cest.
Nácvik správného smrkání
S nácvikem správného smrkání začínáme okolo jednoho roku. Dítě by mělo smrkat nejdříve z obou nosních průchodů a pak ještě z každého zvlášť. Při smrkání dbáme na to, aby mělo vzpřímenou hlavu a používalo obě ruce. Křídla nosu nesmí být stisknuta. Uvádí se, že prsty by měly být asi 1 cm vedle kořene nosu. Sekret by dítě mělo odstranit dlouhým výdechem z nosu, při...
Více
- Dechová frekvence u dětí je vyšší než u dospělého, novorozenci dýchají nepravidelně, někdy s apnoickými pauzami.
- Novorozenec, kojenec, batole má převážně diafragmatické abdominální dýchání, tříleté dítě začíná dýchat i pomocí svalstva na hrudníku a okolo 7. roku dýchají jako dospělý.
- Novorozenec má vyšší postavení bránice.
- U dětí je v klenbě zadní části nosohltanu uložena adenoidní vegetace (nosohltanová mandle), která se podílí na obranyschopnosti organismu a okolo 10. roku se začíná zmenšovat.
- Dítě má...
Více
Dýchání je základní biologickou potřebou člověka. Zajišťuje výměnu kyslíku a oxidu uhličitého mezi organismem a vnějším prostředím.
Dýchání můžeme rozdělit na vnější a vnitřní. Vnějším dýcháním rozumíme výměnu plynů mezi atmosférou a krví, vnitřním rozumíme výměnu kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a buňkami a oxidační procesy uvnitř buněk.
Dýchací cesty můžeme rozdělit na horní cesty dýchací (rutina nosní, dutina ústní, paranazální dutiny, Eustachova trubice, hltan) a dolní cesty dýchací (hrtan, průdušnice,...
Více
Na vycházky lze s dítětem chodit již v prvních dnech po propuštění z porodnice. Vycházky se nedoporučují jen dětem s akutním onemocněním. Novorozenec by neměl být vystaven teplotám pod – 5°C a nad 35°C a silnému větru. Od půl roku věku nehrají venkovní teploty tak významnou roli, důležité je dítě přiměřeně obléci. Se zdravým dítětem je správné chodit ven každý den.
V zimním období je třeba myslet na ochranu obličeje proti mrazu, a proto aplikujeme krémy a masti k tomu určené (např. Infadolan). Nevhodné jsou hydratační krémy...
Více
U novorozenců preferujeme bavlněné oblečení, které dobře saje a dá se snadno udržovat. Pleny a dětské oblečení doporučujeme matkám prát v automatické pračce, a to při teplotě 80-90°C. Vhodné je používat dětské prací prášky. Velmi důležité je dokonalé odstranění prášku mácháním (nejlépe 2x), bez použití aviváže. Látkové pleny v prvních týdnech doporučujeme žehlit z obou stran.
Často diskutovanou otázkou je přiměřené oblékání. Dítě je nutné oblékat přiměřené okolní teplotě. Obvykle se radí, že má mít na sobě o...
Více
Pečovat o genitálie u chlapců je potřeba denně, chlapci musí být vedeni ke správné péči odmalička.
Názory odborníků se často různí v tom, kdy začít přetahovat předkožku. Uvádí se, že přes 90 % chlapců má tzv. fyziologickou fimózu (tzn. že předkožku nelze stáhnout přes žalud). Pokusy o přetáhnutí předkožky mohou vést k poranění a zjizvení ranky a vzniku fimózy, kterou je třeba řešit operačně. Proto se často doporučuje, aby se předkožka začala uvolňovat nejdříve kolem 1 roku věku, a to velmi nenásilně, pozvolně, nejlépe ve...
Více
U dívek v novorozeneckém a kojeneckém věku se doporučuje zevní genitál jemně vyčistit olejem před koupáním.
Odmalička je třeba dívky vést ke správné intimní hygieně. Měly by vědět, že zevní pohlavní orgány je třeba udržovat v čistotě, často je omývat, vždy zepředu směrem ke konečníku (nikdy naopak!). Sprchování je lepší než sedací koupele. K omývání genitálu používáme v nemocničním prostředí vždy jednorázové žínky, pokud se dívka omývá sama, stačí vlastní ruka. Nikdy nepoužíváme běžné mýdlo, protože je...
Více
Nehty stíháme dítěti nakrátko, na rukou do obloučku, na nohou zastřihujeme rovně, U větších dětí můžeme zastříhané konce nehtů upravit pilníčkem.
U novorozenců nehty stříháme co nejpozději (obvykle až po propuštění z porodnice) a velmi opatrně, protože kůže je k nehtu zpočátku přirostlá a hrozí vnik zánětu (panaritium). Stříhání nehtů je nejlépe provádět ve spánku nůžkami, které nemají ostré špičky. Jestliže dítě střihneme do kůže, je potřeba ranku řádně vydezinfikovat.
Pokud se novorozenec škrábe, je mu možné...
Více
Prevence zubního kazu
Mezi hlavní zásady v prevenci zubního kazu u dětí patří správná výživa, hygiena ústní dutiny, pravidelné preventivní prohlídky u stomatologa a podpora odolnosti zubní skloviny dostatečnou, ale ne nadměrnou dodávkou fluoru.
Správná výživa
Kojené děti mají prokazatelně nižší kazivost chrupu než děti uměle živené. Nejškodlivější pro chrup jsou cukry, a to jak rafinované, tak z přírodních zdrojů. Při každém příjmu cukrů se dostavuje demineralizační účinek kyselin na zubní sklovinu. Čím déle se cukr...
Více
Péče o chrup
Vývoj 20 mléčných zubů začíná okolo pátého nitroděložního života. První zuby se obvykle prořezávají mezi 6. – 7. měsícem, mohou však existovat značné individuální rozdíly. Jednoroční děti mývají přibližně 6 zubů: 4 nahoře, 2 dole. Nejprve se protlačují dolní řezáky, po nich následují horní řezáky, dále špičáky a stoličky. Kompletní mléčný chrup má dítě okolo 3. roku. Okolo 6. roku začínají zuby postupně vypadávat a nahrazují je zuby trvalé, kterých je 32.
Péče o prořezávající se...
Více
Nos je vhodné čistit jen dle potřeby. Čistíme ho na sucho štětičkou. Při výrazné sekreci je novorozence či kojence někdy nutné odsát. Batolata učíme smrkat. Na děti předškolního a mladšího školního věku je při smrkání potřeba dohlédnout.
Více
Dříve bylo doporučováno dětem denně čistit uši, v současné době toto pravidlo neplatí.
Uši se čistí samy, protože ušní maz spolu s odumřelými šupinkami kůže putuje ve zvukovodu směrem ven. Časté čištění uší vede k tomu, že kůže ze zvukovou vysychá, reaguje svěděním a tvoří daleko více mazu, než kolik potřebuje ke své ochraně. Krouživé pohyby štětičky zatlačují ušní maz směrem k bubínku a působí nefyziologicky.
Uši dítěti čistíme jen dle potřeby a velmi jemně. Zcela postačující je čistit vnější část...
Více
Oči dětí není potřeba preventivně ošetřovat žádnými kapkami. Ty se podávají jen při sekreci z očí. U novorozenců může být někdy příčinou neustupujícího zánětu spojivek zúžení slzných kanálků. Problém řešíme po konzultaci s dětským oftalmologem, který často ordinuje masáže slzných kanálků a při neúspěchu provádí jejich proplach.
U dětí v bezvědomí a novorozenců při podávání kyslíku hrozí vysušení rohovky, a proto dle ordinace lékaře aplikujeme do očí kapky (např. Lacrisyn), event. masti (např. oftalmoazulen). Oči...
Více
Během vývoje dítěte se setkáváme s různými typy vlasů. Donošené děti při narození mívají tzv. velusové vlasy, které jsou velmi jemné, bez dřeně, příležitostně obsahující pigment a nebývají delší než 2 cm. Současně se objevují vlasy intermediální, které představují přechodné stadium mezi vlasem velusovým a vlasem dospělých (terminálním). Během puberty se vlivem hormonálních změn vlasy mění v terminální.
Péče o vlasy závisí na tom, jaké charakteristice vlas odpovídá. Dětská kštice je velmi citlivá k nadměrnému mytí...
Více
U každého novorozence, kojence či batolete je třeba věnovat velkou pozornost kůži v oblasti zadečku, protože je vystavena řadě nepříznivých vlivů, které mohou vést ke vzniku opruzenin, plenkové dermatitidy apod.
V současné době používáme u dětí téměř výlučně jednorázové absorpční pleny. Tyto pleny obsahují polyakrylátové gely, které na sebe okamžitě vážou moč vsakující se do pleny. Díky tomu dojde k oddělení moči od stolice a enzymy ze stolice „nemají čas“ přeměňovat ureu na amoniak, který má zásaditou povahu a umožňuje...
Více
Dříve se doporučovalo koupat dítě denně. V současné době toto pravidlo neplatí, protože se zjistilo, že příliš časté kopání a mytí dětí s použitím velkého množství mycích přípravků a pěn do koupele, nadměrného používání kosmetických přípravků a nevhodných pracích prášků vede k narušení přirozeného ochranného filmu. Dítě tedy není nutné koupat denně, stačí omývat obličej, místa vlhké zapářky a hýždě. K mytí je nejvhodnější použít dětské mýdlo s glycerinem. Pravidelně se doporučují mydlit jen ruce, nohy,...
Více
- Dětská kůže je méně odolná vůči nepříznivým chemickým, fyzikálním, biologickým i mechanickým vlivům.
- Pokožka je tenčí než u dospělého a na povrchu není vyvinut dostatečný kyselý ochranný plášť.
- Škára dítěte váže i ztrácí velké množství vody.
- Obsah lipidů v dětské kůži je vyšší než u dospělého, proto dochází ke snadnějšímu vstřebávání chemických látek a lokálně aplikovaných léků.
- Schopnost perspirace kůží dozrává kolem třetího roku věku, axilární perspirace začíná v pubertě.
Více
Hygiena je soubor pravidel a postupů vedoucí k podpoře a ochraně zdraví. V užším slova smyslu je hygiena udržování osobní čistoty. Je základní biologickou potřebou, která se vyvíjí a je uspokojována od narození.
Novorozenec a kojenec je v této oblasti zcela závislý na dospělé osobě. V tomto věkovém období se začínají vytvářet hygienické návyky.
Nejdůležitějším vývojovým obdobím pro utváření hygienických návyků je období batolecí a předškolní. Dítě by mělo začít o hygienu pečovat samo za pomoci a kontroly rodičů nebo...
Více
Zpravidla při přiložení novorozence k matce podává dětský lékař, který novorozence ošetřoval, první informace matce nebo i otci, pokud je porodu přítomen.
Rozhovor vede lékař srozumitelně a vhodnou formou tak, aby rodičům poskytl veškeré potřebné informace. Přístup lékaře i sestry by měl být takový, aby matka/rodiče vycítili, že veškerá pozornost je věnována právě jejich dítěti a jim samotným.
Více
První krátké přiložení novorozence k matce můžeme provést již záhy po porodu, po přerušení pupečníku. Dobře zadaptovaného osušeného novorozence položíme matce na břicho nebo na prsa a přikryjeme ho, aby neprochladl.
Novorozenec v těsné blízkosti matky rozeznává její hlas, vůni těla a přijímá její teplo. Většina novorozenců při přiložení k prsu začne sát. Takové okamžiky jsou důležité pro rozvoj interakce a posílení citové vazby mezi matkou a dítětem. Včasné přiložení k prsu a první sání, nejlépe do 30 minut po...
Více
Při prvním ošetření novorozence provedeme zvážení a změření tělesné délky, v podmínkách zajišťujících vhodné teplotní prostředí.
Měření tělesných odvodů, tj. obvod hlavy a hrudníku, můžeme provést později. Obvod hlavy je lépe měřit s odstupem času, po ústupu eventuálních otoků či porodního nádoru.
U dítěte porozeného koncem pánevním měříme celkovou délku také s časovým odstupem.
Více
Označení novorozence je jednou ze základních neopominutelných součástí prvního ošetření dítěte.
Ideální je, označíme-li dítě záhy po narození v průběhu prvního kontaktu s matkou nebo s rodiči. Vhodné je současné označení matky s údaji o dítěti. Značení mimo tělíčko dítěte není považováno za dostatečné a nenahrazuje povinné značení. ČNeoS (Česká neonatologická společnost) doporučuje používat ke značení speciální nerozpojitelný plastový náramek. Označovací náramek se upevňuje na zápěstí ručky. Pro zvýšení...
Více
Zpravidla již na porodním sále (není absolutní podmínkou – dle zvyklosti pracoviště) podáváme vitamin K1 (Kanavit), u fyziologických novorozenců i.m. (alternativně per os), v jednorázové dávce 1 mg jako prevence krvácivé nemoci novorozenců.
Více
Dalším krokem při ošetřování fyziologického novorozence po porodu je kredeizace – profylaxe neonatální konjunktivitidy.
Provádí se na porodním sále Ophthalmo Septonexem v kapkové formě (postačí jedna kapka roztoku do každého oka).
Je prevencí gonokokového zánětu spojivek.
Více
Během celého dosavadního postupu ošetřování novorozence lékař i sestra pečlivě sledují všechny projevy a reakce novorozence a hodnotí, jak se přizpůsobuje podmínkám mimoděložního prostředí.
V 1., 5., 10.minutě po porodu hodnotí celkový stav novorozence a projevy jeho chování vyšetřením a skórováním podle Apgarové.
Více
Taktilní stimulace
Osušení dítěte od zbytků plodové vody je dostatečnou taktilní stimulací u křičícího růžového novorozence. Obdobnou taktilní stimulaci u kříšeného dítěte pomáháme navodit respirační aktivitou.
Ošetření pupečního pahýlu
Poporodní ošetření pupečního pahýlu provádíme sterilně a asepticky, protože představuje reálnou vstupní bránu pro infekci. Pupeční pahýl pevně podvážeme prádlovou gumou nebo zaškrtíme umělohmotnou svorkou. Podvaz sterilní prádlovou gumou je bezpečný, protože se vlastní pružností pevně...
Více
Odsávání z úst, nosu a žaludku u fyziologických novorozenců rutinně neprovádíme, protože přináší řadu negativních reakcí jako je vagové dráždění (apnoe, bradykardie), dále pak nauzeu a zvracení a může poškodit sliznici úst. nosu či žaludku.
Odsátí dýchacích cest provádíme jen v indikovaných případech při obtížích jako je zkalená plodová voda nebo resuscitace. V takových situacích provádíme toaletu dýchacích cest v následujícím pořadí:
1. Odsávání z dutiny ústní. Vyžaduje-li to stav dítěte, současně během...
Více
Prvním úkolem po porodu novorozence je zabránit ztrátám tepla. Novorozence hned po narození a přerušení pupečníku můžeme osušit, zabalit do roušky a krátce položit matce na břicho. Následně novorozence přemístíme na ošetřovací stůl s tepelným zářičem nebo na předehřáté vyhřívací lůžko.
Pokud dítě matce hned nepřiložíme, převezme je od porodníka a ve sterilní roušce v Trendelenburgově poloze(drenážní poloze – lehce hlavičku dolů) doneseme na ošetřovací stůl pod tepelný zářič. Důkladně dítě osušíme. Otíráním se...
Více
Novorozenec po narození vyžaduje teplo, adekvátní péči, přisátí k prsu a kontakt s matkou. První ošetření na porodním sále provádí dětská setra, případně porodní asistentka.
Na porodním sále jsou trvale připraveny:
- ošetřovací stůl se sálavým zdrojem tepla
- vyhřátý inkubátor nebo vyhřívané lůžko
- fungující odsávací zařízení
- přívod medicinálních plynů (vzduchu a kyslíku), včetně směšovače plynů
- fonendoskop
- stopky
- odsávací cévky (cévky s centrálním otvorem různého průměru pro odsátí horních...
Více
Je donošený a hmotnost odpovídá gestačnímu věku. Novorozené dítě měří v průměru 50 cm a váží 3300 g. Obvod hlavičky má 31-33,5 cm, obvod hrudníku 30,5 – 33 cm.
Pro sestru je důležité znát normální hodnoty fyziologických funkcí, tělesných proporcí, růstu a vývoje, aby mohla snáze rozeznat patologické odchylky.
Charakteristika fyziologického novorozence
Stav vědomí – novorozenec v bdělém stavu má otevřené oči, bdělý výraz v obličeji, pohybuje končetinami. Při usínání mívá někdy lehce nepravidelné dýchání. Při...
Více
V závislosti na gestačním věku, na porodní hmotnosti a na porodní hmotnosti ve vztahu ke gestačnímu věku lze novorozence rozdělit do několika skup.
Klasifikace podle gestačního věku:
nedonošení – porod před 37. týdnem gravidity
donošení – porod mezi 37. a 42. týdnem gravidity
přenošení – porod ve 42. týdnu gravidity a později
Klasifikace podle porodní hmotnost:
novorozenec s extrémně nízkou porodní hmotností (ELBW) – hmotnost pod 999 gramů
novorozenec s velmi nízkou porodní hmotností (VLBW) – hmotnost 1000-1499...
Více
Fyziologický novorozenec představuje 90 % všech narozených dětí. Bezprostředně po porodu dochází k významným změnám v organismu dítěte. Příčinou je osamostatnění organismu, souhra a interakce životně důležitých systémů, dýchacího ústrojí, oběhového systému a regulační činnost centrální nervové soustavy.
Zdravý, donošený novorozenec je funkčně připraven pro přechod z nitroděložního života k mimoděložnímu. Dítě musí začít samo dýchat, nastávají změny v jeho krevním obrazu. Adaptace na nové prostředí probíhá obvykle...
Více
Být informován o povaze onemocnění a potřebných lékařských výkonech jakož i o jejich důsledcích a rizicích či alternativách je právem, nikoliv však povinností pacienta. Proto případnému přání pacienta, aby informován nebyl, je třeba v zásadě vyhovět.
Lze doporučit, aby každý případ, kdy pacient projeví vůli nebýt informován o zdravotním stavu a potřebných výkonech, byl dokumentován písemně a pacientem podepsán. V těchto případech lze předpokládat, že pacient určí osobu, která má být informována místo něho, a své rozhodnutí...
Více
Podle článku 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoliv svobodně svůj souhlas odvolat.
Podle § 23 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, je lékař povinen vhodným způsobem poučit nemocného popřípadě členy jeho rodiny o povaze jeho...
Více
Podle § 23 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, má pacienta poučit lékař. Jde-li o lékařské zákroky, má vždy, bezvýjimečně s pacientem o povaze zákroku, potřebných výkonech, jejich rizicích, důsledcích, alternativách a léčebném režimu hovořit lékař. Tato komunikace zásadně nepřísluší zdravotní sestře. Není v souladu s účelem Úmluvy o lidských právech a biomedicíně ani v souladu s platným zákonem, jestliže poučení o lékařském výkonu a všem co s ním souvisí poskytuje...
Více
Podle etického kodexu České lékařské komory se má lékař vzdát paternalitních pozic v postoji vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy a povinnostmi, včetně odpovědnosti za své zdraví. Podle tohoto kodexu je lékař povinen, pro nemocného srozumitelným způsobem, odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat....
Více
V první polovině 20. století byl lékař pro své pacienty většinou nesmírnou autoritou nejen odbornou, ale i morální a lidskou. Zpravidla znal celou rodinu, její zdravotní stav, ale i její sociální situaci, problémy a starosti. Lidé, zejména na venkově, se radili se svým lékařem o otázkách, které přesahovaly problematiku lékařské péče, o rodinných problémech, mezilidských vztazích i hospodářských otázkách. Pokud lékař pacientovi indikoval nějakou léčbu, nebylo obvyklé vést o této léčbě diskusi. Pacient a jeho příbuzní měli právo...
Více
Antibiotika je nutné podávat v pravidelných intervalech a dětí musí využívat celou ordinovanou dávku antibiotik. Na to je potřeba upozornit rodiče, kteří ošetřují dítě doma. Padání závisí na jídle a lék musí být dostatečně zapíjen vhodnou tekutinou (podle příbalového letáku). Antibiotika v sirupu se před podáváním musí většinou naředit. Pokud si je rodiče vyzvedávají v lékárně, naředí je lékárník. V případě podávání v nemocnici je ředí sestra. Používá k tomu destilovanou vodu nebo aqua pro ijnectione. Množství, kterým...
Více
- Novorozencům, kojencům a malým dětem podáváme léky v tekuté formě a v případě, že podáváme tablety a dražé, rozdrtíme je v třecí misce a rozpustíme v malém množství tekutiny. Matkám doporučíme, aby léky doma drtily mezi dvěmi kávovými lžičkami.
Podáváme li kapsle, prášek vysypeme na lžičku a rozmícháme s malým množství tekutiny. Dítěti je podáváme na lžičce, novorozencům a kojencům je můžeme podat i ze stříkačky nebo přes savičku. Velké děti většinou umí polykat léky stejně jako dospělý.
- Pokud podáváme...
Více
Podávání léků ústy je nejčastějším a nepohodlnějším způsobem podávání léků. Podmínkou pro to, aby mohlo dítě dostat léky ústy, je schopno polykání a udržování léků v žaludku.
Perorální podání léků je kontraindikováno u dětí, které zvrací a pokud nesmí dostávat nic enterálně (např. v pooperačním stavu). V případě, že dítě není schopné polykat, lze tyto léky podávat přímo do žaludku gastrickou sondou nebo gastrostomií.
Nejčastější perorálně podávané formy léků u malých dětí jsou suspenze, kapky a roztoky, u...
Více
Dávku léku, kterou je potřeba podat, určí lékař. Dávky léků musí být přiměřeně menší než u dospělého. U dospělých se většinou aplikují určité průměrné dávky léků.
V pediatrii žádná průměrná dávka léku neexistuje, protože dítě může vážit 500 g i přes 100 kg. Doporučené dávky jsou tedy uváděny v miligramech na kilogram tělesné váhy a dávku (jednotlivou, denní). Znamená to, že jsou doporučovány dávky, které má dítě dostat za den, nebo dávky v závislosti na jeho váze. Tímto způsobem jsou samozřejmě určovány i...
Více
- Léky dětem je nutné podávat velmi přesně. Pamatujte, že u malého dítěte 0,1 ml léku může být i desetinásobek toho, co máte podat!
- Pokud je v nemocnici s dítětem matka, podávejte je ve spolupráci s ní.
- Nezapomínejte, že dítě je vyvíjející se organismus, který reaguje jinak než organismus dospělého. Léky používané věžně v léčbě dospělých mohou být v dětském věku nevhodné, nebo dokonce nebezpečné.
- Cesty podávání léků jsou stejné jako u dospělých, daleko častěji se však setkáváme s nespolupracujícím...
Více
Podávání léku dětem se v mnohém liší od podávání léků dospělým. Léky je třeba podávat velmi přesně, podle ordinace lékaře, způsobem vhodným vzhledem k věku dítěte. Při podávání léků se vždy snažíme spolupracovat s matkou (či jinou pečující osobou) a nesmíme zapomenout na edukci v této oblasti, hlavně v případě, bude-li dítě dostávat léky i doma.
V nemocničním prostředí musí léky naordinovat vždy lékař, a to písemně. Podává je sestra, pokud možno ve spolupráci s rodiči.
V domácím prostředí je podává...
Více
Vyšetření končetin
Vyšetření kyčelních kloubů provádí pediatr nebo dětský ortoped před popouštěním z porodnice. Při vlastním vyšetření končetin posuzujeme jejich tvar a hybnost, postavení kloubů, počet a tvar prstů.
Možné patologie: syndaktylie, polydaktylie, redukční deformity prstů či celých končetin.
Vyšetření genitálu
U chlapců je po narození glans penisu zcela krytý předkožkou, kterou nelze vždy přetáhnout (ani se o to nepokoušíme!). Musíme však vždy posoudit vyústění močové trubice, které má být štěrbinovité a na...
Více
Posouzení kůže
Všímáme si barvy kůže a kvality periferního prokrvení. Pokožka zdravého novorozence je pokryta vrstvou mázku, která má ochrannou funkci, několik desítek minut po porodu je kůže růžová i v periferii bez znamének akrocyanózy. Periferní prokrvení testujeme krátkým tlakem prstu na malou oblast kůže, po uvolnění pak pozorujeme rychlost návratu růžové barvy, která za normálních okolností netrvá déle než 2 sekundy.
Nejčastější možné patologie: erytém, milia, hemangiomy, vrozené névy, petechie (nejčastěji v obličeji nebo na...
Více
Posouzení celkového stavu
Vyšetření začínáme celkovou aspekcí, posuzujeme chování, křik, tonus, eventuálně zvýšenou dráždivost či apatii. Všímáme si pravidelností dýchání, sledujeme spontánní pohyby dítěte. Hodnotíme proporcionalitu částí těla, tvář, přítomnost zjevných vrozených malformací či deformit. Dále pak posoudíme stav výživy dítěte, parametry růstu porovnáváme s percentilovými grafy.
Posouzení zralosti novorozence
K odhadu zralosti se používá několika tělesných znaků, jako je vývoj chrupavky ušního boltce,...
Více
Úvodní vyšetření probíhá na porodním sále, respektive v jeho novorozeneckém boxu, a směřuje k posouzení průběhu poporodní adaptace a odhalení všech závažných nebo život ohrožujících abnormalit. To provádí dle zvyklostí pracoviště porodní asistentka, dětská sestra nebo pediatr.
K posouzení porodní adaptace se užívá tzv. skle dle Apgarové, které hodnotí pět parametrů (srdeční frekvenci, dýchací pohyby, barvu kůže a sliznic, svalový tonus a reakci na podráždění) počtem bodů od 0 do 2. Výsledné skóre získáme jejich součtem a...
Více
Vývoj dítěte je kontinuální jev, jeho jednotlivá údobí jsou však specifická a do jisté míry v nich se liší i fyzikální vyšetření.
Správně odebraná anamnéza a pečlivě provedené fyzikální vyšetření dětského pacienta je stále neopominutelnou součástí našeho úsilí o určení správné diagnózy, léčby a ošetřování.
Vlastní postup fyzikálního vyšetření závisí částečně na věku dítěte a jeho celkovém stavu. Pořadí jednotlivých úkonů je dáno naléhavostí stavu, v němž se dítě nachází. V ideálním případě...
Více
Součástí hodnocení růstu je posouzení genetického růstového potenciálu dítěte. Na pravý okraj percentilového grafu tělesné výšky zakreslíme:
- u chlapců tělesnou výšku jejich otce (bod O) a hodnotu tělesné výšky matky zvětšenou o 13 cm (bod M),
- u dívek tělesnou výšku matky (bod M) a hodnotu výšky otce zmenšenou o 13 cm (bod O).
Střed mezi hodnotou O a hodnotou M s rozmezím 8,5 cm nad a 8,5 cm po ním určuje pásmo očekávané tělesné výšky (tzv. cílová výška) s pravděpodobností 95 %.
Další možnosti, jak zhruba odhadnout...
Více
Příslušené, věku odpovídající normální hodnoty, můžeme nalézt v tabulkách a nomogramech s ohledem na zkrácenou gestační dobu a eventuální etnické rozdíly.
Základní pomůckou je percentilový graf tělesné výšky, jehož podkladem jsou národní referenční studie. Po zakreslení změření výšky dítěte ji lze okamžitě porovnat s výškou jeho vrstevníků. Důležité je průběžné zakreslování výsledků měření růstu, kdy můžeme rychleji zjistit změnu postavení v percentilové síti. Při hodnocení tělesného růst jedince...
Více
Hlavními charakteristikami tělesného růstu jsou dva antropometrické znaky, tělesná délka resp. výška, a hmotnost. Ty jsou často doplněny obvodovými charakteristikami (obvod hlavy, břicha, hrudníku …) a některými indexy (nejčastěji porovnávají hmotnost k dosažené délce, např. BMI). Vše vždy posuzujeme podle pohlaví a vzhledem k věku (vyjma hmotnostně-výškového poměru). Pro možnost srovnání s referenčními daty je velmi důležitá správná technika měření.
Tělesná délka (výška) – jak již bylo dříve zmíněno, její přírůstek je...
Více
Růst dítěte (strukturální změny těla v souvislosti s věkem) lze objektivní hodnotit především měřením tělesné výsky, hmotnosti a obvodu hlavy. Sledování těchto hodnot je velmi důležité při posuzování zdravotního a výživového stavu jedince. Toto posuzování se provádí vzhledem k tzv. referenčním či standardním údajům, které vznikají na základě rozsáhlých antropologických výzkumů.
Růst a vývoj dětí je citlivý na zevní faktory, zejména na zdravotní a výživové podmínky. Poruchy růstu a špatné výživové návyky mohou být...
Více
Člověk na rozdíl od jiných biologických druhů roste relativně pomalu a dlouho. Po období rychlého postnatálního růstu následuje období růstu klidného – dětství, které je pro člověka specifické. Pak teprve následuje pubertální výšvih a pohlavní zralost. Tento model e též nazývá sendvičový.
Růstová křivka je rozložena do tří částí. Komponenta I (infantilní) začíná v druhé polovině nitroděložního vývoje a doznívá mezi 3. a 4. rokem života. Komponenta C (childhood, dětská komponenta) začíná ještě před ukončením 1. roku...
Více
Růstem rozumíme nejen zvětšování tělesné délky, hmotnosti a změnu proporcí, ale i vývoj komplexních motorických, duševních i sociálních funkcí a schopností. Je to tedy soubor všech změn dosud nezralého rostoucího organismu.
Názory na růst a vývoj dítěte se v minulosti měnily na základě rozvoje medicínských i psychologických poznatků. Je jisté, že se jedná o proces geneticky podmíněný,umožněný zráním centrální nervové soustavy, rozvojem poznávacích schopností, psychologickým a sociálním vývojem dítěte. Do jisté míry však...
Více
Všechny informace, které jsme získali, vše, co jsme realizovali, je nutné dokumentovat. Pro přehlednost a rychlou orientaci je důležitá přehledná a jednotná dokumentace v rámci zdravotnického zařízení.
Při vyplňování záznamů musí být prokazatelně jasné, kdo údaje zaznamenal, popř. opravil. V ošetřovatelské dokumentaci sestra neškrtá, ale označí změnu a stvrdí podpisem.
U dětských pacientů je nutné brát v úvahu vývojové hledisko. Nelze označit kojence omezením soběstačnosti skutečnosti, že samo nezvládá...
Více
Začínáme realizovat činnosti (intervence), které jsme si naplánovali. Velký důraz klademe na propojení plánu ošetřovatelské péče s realizací.
Naplánované činnosti se musí objevit v našem záznamu realizace, např. když naplánujeme rozbor bolesti podle některé z hodnotících škál, výsledek této intervence se musí v objevit v záznamu realizace ošetřovatelské péče.
Činnosti (intervence) dělíme na závislé (podle ordinace lékaře), nezávislé (vycházejí z aktivity sestry) a vzájemné (spolupráce v rámci zdravotnického...
Více
V této fázi ošetřovatelského procesu stanovíme priority v péči o dětského pacienta, stanovíme cíle a měřitelná kritéria. Priority se mění v závislosti na průběhu léčby dítěte. V souladu musí být ošetřovatelský plán sestry s dalšími léčebnými postupy (např. nelze, aby sestra plánovala nácvik chůze, pokud lékař ordinuje klid na lůžku).
Využíváme rovněž různé hodnotící škály (např. škály bolesti). Je vhodné, aby v rámci nemocnice pro jednotlivá pracoviště byly škály jednotné.
Více
Analýza informací, které sestra získá při posuzování dítěte, a následná syntéza poznatků vyústí ve stanovení ošetřovatelských diagnóz. U dítěte rozlišuje aktuální a potencionální problémy. Problémy se mohou vyskytovat nejen v oblasti zdravotní, ale také sociální a psychické, V této fázi celého procesu můžeme doplnit některé nedostatky, případně rozpory v údajích.
Formulované ošetřovatelské diagnózy stanovíme jako jednosložkové (pouze problém), dvousložkové (problém a etiologie) nebo třínožkové (problém, etiologie a...
Více
Při prvním kontaktu s dítětem a s jeho rodiči začíná sestra sbírat anamnestická data, ověřovat a třídit údaje o zdravotním stavu dítěte. Zaměřuje se na rodinu a prostředí, ve kterém dítě žije. Velmi důležité je posouzení vývojových potřeb dítěte.
Zdroje údajů
- Pacient (s ohledem na věk dítěte), rodiče, jiné pečující osoby.
- Zdravotničtí pracovníci – sestry, sociální pracovnice, lékaři, fyzioterapeuti, herní terapeuti, nutriční terapeuti, psycholog, logoped.
- Zdravotní záznamy – např. ošetřovatelská překladová...
Více
Se vznikem dětských nemocnic souvisí vzdělání dětských ošetřovatelek, které začalo v roce 1918. V Praze byl zahájen jednoletý kurz na Státní ošetřovatelské škole. První ošetřovatelská škola pro dětské sestry byla založena v roce 1922 při nemocnici Ochrany matek a dětí v Praze – Krči a byla jedinou českou školou pro přípravu dětských sester až do osvobození v roce 1945.
V roce 1946 vznikla v Praze Švejcarova škola pro výuku a výchovu dětských sester. Všechny školy, ve kterých byly vychovávány dětské sestry, byly v roce 1948...
Více
Pediatrie se začala vyvíjet jako samostatný vědní obor na přelomu 19. století. Do té doby nebyla péče o děti specializovaná, ale byla spojena s léčením dospělých. Ošetřování dětských pacientů probíhalo společně s dospělými. Nemocem dětského věku a potřebám dítěte se především věnovalo interní lékařství a porodnictví.
Oddělená péče o děti sice začala v 18. století, ale vzhledem k nedostatečným znalostem o dětských nemocech, o jejich příčinám, o jejich projevech, o výživě či hygieně, byla na velmi nízké...
Více
Kůže je často zrcadlem nemoci nebo změn probíhajících uvnitř organismu. Je největší orgán, který tvoří bariéru mezi vnějším a vnitřním prostředím organismu.
1. Základní obecné údaje o kůži
Kůže má ochrannou, termoregulační a smyslovou funkci, zabraňuje nadměrným ztrátám vody a elektrolytů, probíhají v ní imunologické děje, má schopnost sekreční, vylučovací, vstřebávací. Cílem péče o kůži je udržet její základní funkce v rovnováze, ochránit ji před působením nepříznivých vlivů zevního prostředí, udržet optimální...
Více
